Moesta et errabunda
Agato, řekni, zalétá tvé srdce časem
Daleko od žárného moře zrádných měst
Na jiné moře, které oslepuje jasem,
Čiré jak panenství a v hloubi modré jest?
Agato, řekni, zalétá tvé srdce časem?
Moře, ty moře, útěcho mých tvrdých lopot zlých,
Kterým to démonem ti byla, nastuzená
Zpěvačko mocných varhan větrů svárlivých,
Ta něžná role kolíbalky přisouzena?
Daleké moře, útěcho mých tvrdých hoří zlých!
Odnes mě lodi má, vagone v dálku vez mě,
Pryč! pryč z těch míst, kde z našich slz je bláto cest!
Je pravda, Agato, že touží srdce teskné
Pryč - za výčitky, za zločiny, za bolest.
Tam někam, lodi má, vagone, tam až vez mě!
Ty ráji provoněný, ach jak vzdálený jsi,
Láska a radost pod nebem tam přebývá,
To vše, co milujeme, též lásky zaslouží si
A v čisté rozkoši se srdce omývá!
Ty ráji provoněný, ach jak vzdálený jsi!
Však ráje zelené mých dětských lásek,
Procházky, písně, polibky a kytice,
Hlas houslí za pahorkem, vibrující hlásek,
Podvečer s šálky vína v lesní besídce
Však ráje zelené mých dětských lásek,
Nevinné ráje, vždycky plné kradmých krás,
Jsou ještě dál než Indie a Oceány,
Může je vzkřísit pláčem přerývaný hlas,
Stříbrným křikem mohou zpět být přivolány,
Ty ráje nevinné a plné kradmých krás?
Přeložil Ivan Slavík