Smutek Luny
Dnes Luna líněji se hrouží do dumání;
jak kráska líbezná, na kyprých polštářích
si zlehka hladící svou roztržitou dlaní
před spaním obrysy dvou oblých ňader svých,
na měkkých lavinách mrouc poddává se nytí
a zírá toužebně na bílá zjevení,
jež v temném azuru se míhají a svítí,
vyrážejíce v něm tak jako kvetení.
Když občas uroní v svém snivém rozkochání
snad slzu pokradmou na tuto zemskou pláni,
horlivý poeta, nepřítel spánku, bdě,
hned chtivě chytí v hrst tu bledou slzu její,
v níž jako v opálu se barvy duhy chvějí,
a ve svém srdci ji před sluncem ukryje.
Přeložil Svatopluk Kadlec