Smutek Luny
Dnes večer Luna sní lenivěji; jak kráska,
když v spoustě polštářů si hoví na loži
a roztržitými dlaněmi lehce laská
si ňadra před spaním, prsty je obkrouží,
na měkkých úbočích těch nadýchaných lavin
do nekonečných mdlob se propadá a mře
a bloudí očima po trsech bílých travin,
přízračných květenstvích rašících do modře.
Zemdlená zahálkou když nechá skanout k zemi
pokradmu slzu, hle, tu vytržením němý
básník, jenž brání se spánku jak poklesku,
do dlaní vezme ji a zanese si domů
tu slzu měňavou jak opál na svém lomu
a v srdci schová ji před zraky rozbřesku.
Přeložil Vladimír Mikeš