Smutek Měsíce
Dnes večer měsíc sní snad ještě lenivěji,
jak kráska na loži, kde v četných polštářích
si hladí před spaním svá ňadra, jež se chvějí
a jež jsou studená a bílá jako sníh,
a naznak v podušce, kde mihají se stíny,
je takřka v mdlobách a občas zasténá
a tiše obrací své oči na vidiny,
jež plují po nebi jak bujná květena.
Když někdy v lenivém a sladkém roztoužení
jí skane slzička, tu básník, přítel bdění,
si zbožně poklekne a jako do vázy
ji chytí do dlaně a z hrůzy, že se vpije,
se nad ní nakloní a pečlivě ji skryje
v svém srdci před sluncem, jež právě vychází.
Přeložil Vítězslav Nezval