Spleen
Čas děšťů, rozzloben jsa na veškeré žití,
chlad temný z urny své kol v proudech rozlívá,
jím bledé občany hřbitova v blízku sytí,
a leje úmrtnost v předměstí mlžívá.
Má kočka, na dlážce se chtějíc uložiti,
se vrtí bez klidu vždy suchá, prašivá;
duch pěvce starého se po okapu řítí
a lká, jak příšera, jež zkřehlá, truchlivá.
Zvon hrubý naříká, a dřevo z krbu, v dýmu
provází fistulí hlas hodin, jenž má rýmu,
co v kartách, plničkých už vůně zvetšelé,
jež bídný odkaz jsou po vodnatelné ženě,
kluk ladný srdcový pomlouvá nerušeně
i s dámou pikovou své lásky zemřelé.
Přeložil Jaroslav Haasz