Spleen
Mám více vzpomínek, než kdybych žil i věk.
Sám starý sekretář, kde v tuctu zásuvek
se básně, psaníčka a žluté soudní spisy
se svitkem kadeří a s účty spolu mísí,
chová míň tajemství než smutná hlava má.
Toť pyramida v tmách, toť krypta neznámá,
kde více mrtvých spí než ve společném hrobě.
- Jsem hřbitov, jehož tmy i měsíc hnusí sobě,
kde červi výčitky se plouží odevšad
a pouštějí se v ty, které jsem míval rád.
Jsem starý budoár, kde po koutech schnou růže,
kde tlí spoušť dávných mód, kterým nic nepomůže,
a kde pach flakonu, když začpí, otevřen,
ssají jen pastely a bledý Boucher stěn.
Nic není delšího než strašní dnové zimy,
když sněhem závějí jdou kroky kulhavými
a Nuda nesmírná, plod nezvídavosti,
se zvolna nafoukne do Nesmrtelnosti.
- Teď, živá hmoto, jsi již jen kus bídné žuly,
který, sám v pustině, se v hrozných píscích tulí
kdes prostřed Sahary vždy ponořené v mlhách.
Ztracená stará sfinx, zmizelá na mapách
a dávající se mrzutě do zpívání
jen v rudých paprscích, když slunce mdlé se sklání.
Přeložil Svatopluk Kadlec