Spleen
Mám více vzpomínek, než tisíc žil bych let.
Neb starý sekretář - ó! že bys nespočet,
co veršů, psaníček, co aktů, not a písní,
co vlasů v papírkách v těch přihrádkách se tísní! -
víc nemá tajemství než smutná hlava má.
Toť pyramida jest, tot krypta ohromná,
a v šachtě obecné víc mrtvol nepráchniví.
- Jsem hřbitov zapadlý; jej měsíc nenavštíví;
jak v duši výčitky se červi sbírají,
v mé mrtvé nejdražší se nejhloub užírají.
Jsem starý boudoir kde růže pohozeny
a šaty dávných mód kde kolem rozloženy,
kde vůni flakonu, jenž leží otevřen,
ssá pastel unylý a bledý Boucher jen.
Kol nás dnů kulhavých se líně vleče řada,
sníh hustých ve vločkách an těžce k zemi padá,
a Nuda, lhostejnost když nám ji porodí,
tak roste, s věčností že délkou závodí.
- Teď hmoto živoucí co jsi, než balvan z žuly!
K ní Hrůza vine se a Tesknost k ní se tulí -
kdes v lůně Sahary, kde těžkým spánkem spí.
Toť starožitná sfinx; kdo o ní ještě ví?
Svět na ni zapomněl; jen když se slunce kloní,
se budí nevrle a temnou písní zvoní.
Přeložil Jaroslav Goll