Spleen
Mám více vzpomínek, než kdybych žil sto let.
Stůl plný bilancí a nedopsaných vět,
kde leží dopisy jak zavržení psanci,
a kde jsou kadeře, stočené do kvitancí,
má méně tajemství než já v své paměti.
Můj mozek je jak sklep, jak krypta v podsvětí,
co mrtvých pohřbil jsem již do jejího lůna.
- Jsem hřbitov, kterého se děsí už i luna,
kde červi, vlekouce se jako mstitelé,
se vrhli cynicky na moje přátele.
Jsem starý budoár, v němž hnije plno růží
a velmi starých mód a tisků v drahé kůži,
kde smutné pastely a malby Bouchera
jak flakón pronikly tmu mého večera.
Dny kráčí belhavě, mám hrůzu z jejich kroků,
když pod závějemi a pod vločkami roků
se Nuda rozrůstá do strašných rozměrů
a plodí zoufalství a plodí nevěru.
- Ó hmoto, zahyneš a ztratíš svoji vůli,
ty hmoto, děsící se pyramidy z žuly,
jež dřímá v hlubinách a v písku Sahary!
Sfinx také zapadla, jen její prastarý
hlas někdy vzbudí se a temně rozezvoní,
když slunce přejde poušť a k západu se kloní.
Přeložil Vítězslav Nezval