Rusovlasé žebračce

---

Žebračko rusá, šaty tvé
odshora dolů děravé,
děsící nás jak chudobou
tak krásou tvou,

pro mne, básníka bědného,
tají div těla mladého,
které má, přes svou ubohost,
něžnosti dost.

Ty kráčíš s větším půvabem
v starém škrpálu ubohém
než románová královna,
jež kothurn má.

Tvé hadry nemohou se snad
kráse dvorních dam vyrovnat,
jimž padá oděv bohatý
až na paty.

Leč tvé punčochy děravé
dokáží oči zvědavé
ujistit, že na noze výš
máš dýky skrýš.

Tvůj oděv, velmi nedbalý,
nám hříšníkům pak odhalí
ňadra, zářící právě tak
jako tvůj zrak.

Když někdo vysvléknout tě chce,
tvé ruce dobře brání se
a zahánějí napořád
nevhodný chmat,

jenž chtěl by plenit perly tvé,
ty, které mistr du Bellay
slavil v galantních sonetech
pro radost všech.

Stejně tak sprostí rýmaři,
pokud se jim to podaří,
mohli by nad tvým střevícem
pět ódy všem.

Na mnoha stránkách každý den
velmož i Ronsard nejeden
by rozšířil velice rád
tvůj chladný vklad.

Ty měla bys v své posteli
jak květiny, tak pocely
a pod tvou střechu byl by zván
i kníže pán.

A zatím chodíš žebrotou
a vystavuješ bídu svou
v temných, ubohých zákoutích,
kde život ztich,

spěchajíc dolů, nahoru
ve šmucích za pár krejcarů,
z nichž nemohu jediný snad
já sám ti dát.

Tak životem se dále broď
jak opuštěná, smutná loď,
pouze s ubohou nahotou
a krásou svou.


Přeložil Gustav Francl