Rusovlasé žebračce

---

Rusovlásko od Seiny,
zděravé tvé haleny
blýská nouze - dřevokaz
a na sto krás,

pro sešlého básníka
horečná tvá mimika
a tvé tělo, plné pih,
je slunný jih.

Nosíš jako líbezná
románová princezna
nosí koturn s varhánky -
své opánky.

Tak ti místo cárů dát
dvorský přepychový šat
s vlečkou, která šelestí
jak neštěstí;

místo svými kotníky
oslň prostopášníky
zlatou dýkou v střevíci
jak udicí;

nech si spadnout pod výstřih
poutko, odhal pro náš hřích
krásný třpytící se prs
jak bílou tvrz.

Nechej uprositi chlad
paže, když ti svléká šat
a když plaší v zápalu
prst šibalů.

Perly, zlaté braslety,
Belleauovy sonety
vnucují ti nesměle
tví ctitelé,

dedikace prvotin
veršotepců, jejichž stín
líbá vlečkový tvůj tem
pod schodištěm,

mnohý povýšený duch,
mnohý Ronsard, dobrodruh
nevzali by úhonu
v tvém salónu!

Políbky tvé ložnice
předčí cudné kytice,
ovládla bys zákony
i Bourbony!

- Ty však sbíráš odpadky
kdesi u křižovatky
některého Véfouru
jak lasturu.

Kráčíš světem bez darů
s cetkou za pár krejcarů,
nemohu ti, ač bych rád,
ji darovat.

Jdi a vzdej se klenotů,
měj jen svoji nahotu,
kterou hyzdí mnohá kost
i to je dost!


Přeložil Vítězslav Nezval