Slepci
Jsou hrozní, duše, hleď! Jak loutky chodíce,
za chůze nejisté se směšně vznášejíce,
jak náměsíčníci vpřed nastavují líce
a hrouží bůhvíkam své temné zornice.
Oči, kde dávno již nic z Boží jiskry není,
dál k nebi zdviženy, jako by patřily;
je není viděti se chýlit na chvíli
a s hlavou svěšenou jít v snivém zamyšlení.
Tak procházejí tu tou nekonečnou tmou,
v níž věčné ticho má svou sestru neplodnou.
Ó město, co tvůj svět kol řve a zpit se šklebí,
až k trýzni roznícen tvým vilným šílením,
já, hleď, též vleku se, a tupější jich, dím:
"Co to jen hledají ti všichni slepci v Nebi?"
Přeložil Svatopluk Kadlec