Slepci
Ach, jak jsou příšerní! jen pohleď, duše má!
Každý jak děsivá klátivá směšná loutka,
jak náměsíčníka když za dne člověk potká;
bůhvíkam poulí ty bulvy, z nichž zeje tma.
Oči, jež jiskřičky světla, hle, neuroní,
jako by hleděly do dálky, k nebesům;
nevidíš, že by šlí a oddali se snům,
pod jejichž tíhou nám se hlava k zemi kloní.
Tak prodírají se tou černí beze dna,
je sestrou věčného mlčení jejich tma.
Ó město! Všecko se tu směje, ječí, šklebí,
až do surovosti požitky oblblé.
I já se potácím hůř nežli oni, hle,
říkám: "Co hledají všichni ti slepí v Nebi?"
Přeložil Vladimír Mikeš