Cizokrajné vůně
Když v podzim navečer, své zraky zavíraje,
tvých ňader hřejících já v sebe saju dech,
zřím, jak kol očí mých ten šťastný táhne břeh,
ked jednotvárný žár a záře slunce vlaje;
Zřím ostrov lenivý a dary toho kraje:
dav stromů podivných a chutných plodů všech;
kde muži spoří jsou a statní ve svalech,
a divná upřímnost kde v zraku ženám hraje.
Tvou vůní přiveden já v líbezný kraj ten,
zřím přístav, plachtami a stěžni naplněn,
jež dosud znaveny jsou, jak se příboj vlní,
co tamarindových v té chvíli vůni dřev,
jež krouží ve vzduchu a nozdry moje plní,
se mísí v duši mé a námořníků zpěv.
Přeložil Jaroslav Haasz