Sed non satiata
Jako noc temná jsi má kněžko bizarní,
v níž vůně pižmová se s doutníkovou mísí,
ó dílo, na němž Faust musel brát podíl kdysi,
zlé božstvo z ebenu, ty dítě půlnoční.
Více než opium, než noc, než poklid dní
tajemný elixír tvých sladkých úst mě křísí.
Mé touhy nesčetné u tebe uleví si,
tvé oči tůní jsou, jež nudu zahání.
V tvých černých zracích zřím tvé temné duše stíny.
Démone ukrutný, šetři plameny svými,
neumím jako Styx devětkrát objímat.
Ó běda, Megero, pro niž jen touha platí,
nemohu ve snaze ukojiti tvůj hlad
v tvém loži pekelném Proserpinou se státi.
Přeložil Gustav Francl