Sed non satiata
Ty božstvo, bizarní a hnědé jako noc,
jež voníš muškátem a trpkou vůní havan,
ty dílo vodníka, ty dílo Fausta savan,
ty umíš čarovat, máš skřítka na pomoc.
Mám raděj temný bok, mám raděj čaromoc
a elixír tvých úst než opiový závan;
hle, když se seřadí mé touhy do karavan,
tvůj zrak je cisternou mé nudy, znám tvou moc.
Z dvou černých zorniček, z dvou okének v tvou duši
se lijí plameny, jež přespříliš mne vzruší;
já nemám jako Styx hned devět náručí,
žel, pustá Megero, mé síly rychle minou,
můj pokus o krutost tě asi nemučí,
v tvém loži nemohu se státi Proserpinou!
Přeložil Vítězslav Nezval