Balkon
Ó matko vzpomínek, ty moje paní paní,
ty moje starosti, má slasti veškerá,
vzpomínej na krásu našeho milování,
na kouzlo ohniště ve chvilce večera,
ó matko vzpomínek, ty moje paní paní!
Za tichých večerů se září krbu v tmě
a na mém balkoně pod růžovými mlhami
tvé srdce hřálo mě a tvůj prs sládl mně.
My sobě říkali, co bude žít vždy s námi,
za tichých večerů se září krbu v tmě.
Za horkých večerů jsou slunce čarokrásná
a prostor hluboký a srdce mámivé.
Když jsem se nakláněl nad tebou, kněžno jasná,
jako bych dýchal to sám parfum krve tvé.
Za horkých večerů jsou slunce čarokrásná.
Noc houstla pozvolna tak jako tmavá zeď;
mé oči hledaly ve tmě tvé zřítelnice,
a já jsem pil tvůj dech, ten hořkosladký jed.
Tvé nohy klímaly v mých družných rukou sníce,
noc houstla pozvolna tak jako tmavá zeď.
Já vím, jak štěstí chvil sny vyvolávat lze si,
vidím svou minulost v tvém klíně laskavém.
Proč moc tvých nyvých krás bych hledal jinde kdesi
než v drahém těle tvém a v sladkém srdci tvém?
Já vím, jak štěstí chvil sny vyvolávat lze si.
Ty sliby, polibky a vůně vlasů tvých
vystoupí z propasti, střežící tmou, co tají,
tak jako, omyta v svých mořích hlubokých,
omládlá slunce zpět na nebe stoupávají?
- Ó sliby, polibky, ó vůně vlasů tvých!
Přeložil Svatopluk Kadlec