Balkon
Ó matko vzpomínek, ó milenek všech paní,
kde radosti mé jsou, kde povinností dny!
Vzpomínej na krásu i něhu milování,
na chvíle u krbu s jasnými plameny,
ó matko vzpomínek, ó milenek všech paní!
V temnotách zjasněných uhlíkem řeřavým
byl balkon ukrytý pod mlhou zrůžovělou.
Ta něha ňader tvých! Ten laskavý tvůj klín!
Nejednou vedli jsme diskusi velmi smělou
v temnotách zjasněných uhlíkem řeřavým.
Jak slunce krásná jsou za večerů těch vlahých!
Jak srdce mohutní! Jak dálka k pouti zve!
K tobě se skláněje, královno milovaných,
jako bych vdechoval vonný dech krve tvé.
Jak slunce krásná jsou za večerů těch vlahých!
Na kraj se kladla noc svou černou zástavou.
Mé oči v temnotách tvé tajně vyhledaly
a já jsem pil tvůj dech, tu sladkost jedovou,
co ve dvou dlaních mých tvé nohy usínaly.
Na kraj se kladla noc svou černou zástavou.
Já umím z včerejšků vyvolat šťastné chvíle
a zřít svou minulost, jak k tobě choulí se.
Proč jinde hledat mám unylé krásy cíle,
když srdce s tělem tvým je poskytnout mi chce?
Já umím z včerejšků vyvolat šťastné chvíle.
Přísahy, parfémy, polibků bezpočet
dokáží otevřít nám oblast zakázanou
a k slunci mladému z té propasti nás vznést,
když prošly nejednou v hlubinách hanby branou?
Těch přísah! Parfémů! Polibků bezpočet!
Přeložil Gustav Francl