Balkon
Ó matko vzpomínek, ó vládkyně všech paní,
ty, která dalas mi svou celou nádheru!
I ty si vzpomeneš na naše objímání,
na ozářený krb, na kouzlo večerů,
ó, matko vzpomínek, ó vládkyně všech paní.
I na ty večery, kdy uhlí dýmalo,
a také na balkón, kdy den se začal krátit;
v tvém dobrém náručí se štastně dřímalo!
Co řekli jsme si slov, jež nemohou se ztratit,
za oněch večerů, kdy uhlí dýmalo.
Ach, jak je překrásný vzhled slunce před západem!
Jak všemocný je cit a jak se nese zpěv!
Když naklonil jsem se nad večerním tvým chladem,
tu připadalo mi, že vdechuji tvou krev.
Ach, jak je překrásný vzhled slunce před západem!
Noc houstla jako zeď a pohltila svět,
můj pohled tušil tvůj a pátral po tvých přáních
a vpíjel jsem tvůj dech jak sladkost, jako jed!
Tvé nohy složily se v bratrských mých dlaních,
noc houstla jako zeď a pohltila svět.
Znám klíč, jak vrátit si ty uplynulé časy,
a znovu usedám si na tvá kolena.
Proč měl bych hledati tvé půvaby a krásy
leč zase u tebe, má blízká vzdálená?
Znám klíč, jak vrátit si ty uplynulé časy.
Ó vůně, polibky, ó sliby bez konce,
což nezrodí se již, ach což se nevynoří,
jak slunce na nebi, kam vyjde, lehounce,
když vykoupalo se, když umylo se v moři?
- Ó vůně, polibky, ó sliby bez konce!
Přeložil Vítězslav Nezval