Harmonie večera
Viz, chvíle přichází, kdy na svém stonku květ
se každý zachvívá a kaditelnou dýše;
kdy vůně, hlaholy ve vzduchu krouží výše;
to valčík smutný jest a touhou nyvý let!
Květ každý vůní syt kol kalitelnou dýše;
jak srdce raněné slyš kdesi housle pět,
to valčík smutný jest a toužně nyvý let!
Jak oltář nebe ční v své krásné, smutné pýše.
Jak srdce raněné slyš housle kdesi pět,
jak srdce, jemuž děs je prázdna černá říše!
Jak oltář nebe ční v své krásné, smutné pýše,
a slunce topí se v svou krev, jež stydne hned...
A srdce, jemuž děs je prázdna černá říše,
dnů zašlých zářících si sbírá každý sled!
Hle, slunce topí se v svou krev, jež stydne hned..
Tvá ve mně vzpomínka jak monstrance plá tiše.
Přeložil Jaroslav Vrchlický