Souzvuk večera
Hle, chvíle přichází, kdy na stonku se chvěje
jak kadidelnice květ, šíře vůni svou;
ve vánku večerním zvuk, vůně v tanci jsou;
to tklivý valčík je a roztoužené reje!
Jak kadidelnice květ šíří vůni svou;
jak srdce zmučené, slyš, houslí nářek pěje;
to tklivý valčík je a roztoužené reje!
Jak oltář nebesa v své teskné kráse žhou.
Jak srdce zmučené, slyš, houslí nářek pěje,
jak srdce, zděšené tmou, širou nicotou!
Jak oltář nebesa v své teskné kráse žhou;
v krev, která stydne již, se vhrouzit slunce spěje...
A srdce, zděšené tmou, širou nicotou,
si chrání minula sled každý, jenž se skvěje.
V krev, která stydne již, se vhrouzit slunce spěje...
Jak monstrance se skvíš v mém nitru vzpomínkou.
Přeložil Emanuel z Lešehradu