Harmonie večera
Hle už je hodina, kdy každý kvítek dýmá,
noc vypařuje se jak kaditelnice,
vzduch plyne s vůněmi, jež víří zvučíce,
slyš valčík, při kterém tě sladká závrať jímá!
Noc vypařuje se jak kaditelnice,
hle, housle vibrují jak srdce, když je zima.
Slyš valčík, při kterém tě sladká závrať jímá!
Nebe jak oltář ční ve svitu měsíce.
Hle housle vibrují jak srdce, když je zima,
to srdce, děsící se prázdna, vánice!
Nebe jak oltář ční ve svitu měsíce,
vrak slunce utonul v své krvi, která dýmá...
Mé srdce děsící se prázdna, vánice
sní o minulosti a o příznivém klima!
Vrak slunce utonul v své krvi, která dýmá.
Ty ve mně zůstáváš jak zlatá monstrance!
Přeložil Vítězslav Nezval