Krása
Jak sen, sen z kamene jsem krásná, smrtelníci,
A prs můj, o který se zraní každý z vás,
Vždy inspirovat zná básníka láskou bdící,
Věčnou a oněmlou jak jsoucí hmoty jas.
Sfinx nepochopená, v azurovém trůním zlatu;
S úbělem labutí já poutám citů sníh
A nenávidím vše, co křivky přesouvá tu,
A nikdy nepláči a nikdy neznám smích.
Básníci přede mnou vhrouženou do gestace,
Již zdám si půjčovat od nejpyšnějších soch,
Za přísných studií prožijí věk své práce;
Vždyť k fascinování těch milenců, když vkročí,
Mám čistá zrcadla, v nichž zkrásní věcí sloh:
Své oči široké, s věčnými třpyty očí!
Přeložil Vladimír Holan