Krása
Jsem krásná, smrtelní, jak sen, jenž neztroskotá,
má prsa, na kterých se kdekdo zkrvavil,
jsou pro rty básníka, jsou vzpruhou jeho sil
a lásky, neměnné a němé jako hmota.
Jak sfinx čním k azuru, v mém srdci leží sníh;
mám bělost labutě a nenávidím zemi:
mám nechuť k pohybu, jenž míchá s liniemi,
a nevím, co je pláč, a nevím, co je smích.
A nad mým postojem, jenž, mohlo by se zdáti,
mám okopírován od soch a kostelů,
se básník uzavře a bude studovati;
mám na oslnění svých moudrých ctitelů
skla čirých zrcadel, jež zveličují krásu,
a oči světly a aureolu vlasů.
Přeložil Vítězslav Nezval