Krása
Ó vizte, krásná jsem jak zkamenělý sen
a klín můj, ve kterém se dosud každý zmučil,
je vhodný, básníky by věčné lásce učil
a němé tak, jako je hmota jen.
Já trůním jako sfinx ve výších azurných,
mám srdce ze sněhu a labutí mám bělost,
pohybů neladných já nenávidím smělost
a nevím, co je pláč, a nevím, co je smích.
Básníci, v obdivu velkých postojů mých,
jež jak bych od staveb si hrdých vypůjčila,
svůj život stravují ve přísných studiích;
neb mám, bych milence ty věrné okouzlila,
zrcadla čistá, jež zvyšují věcí krásu,
mé oči široké, věčného plné jasu.
Přeložil Hanuš Jelínek