Podzimní sonet
Tvé oči z křištálu mně často řekly již:
"Ach, čím ti mohu být, ty věčný podivíne?"
- Buď líbezná a mlč! Mé srdce, které hyne
vším kromě čistoty, ti zatají svůj kříž,
své černé tajemství, svou majestátní skrýš
a temnou legendu, jež nikdy nepomine,
má utěšitelko, můj spánku a můj stíne!
Duch s vášní omrzel mne, ty to dobře víš!
Chci něžné polibky. Vždyť v strážní budce,
skryto, bdí oko Lásky, hleď, už napíná svůj luk,
znám její arzenál, znám její starý hluk:
Strach, zločin, šílenství. Ó bledá margerito!
Což nejsi jako já jen sluncem zimních luk,
ó, má tak bělostná a chladná Margareto?
Přeložil Vítězslav Nezval