Semper eadem
V čem tkví ten smutek váš," řekla jste znenadání,
"který se prudce dme jak moře ke skalám?"
- Když naše srdce tu již mělo vinobraní,
je tento život zlo, jak známo snad je vám.
Toť bolest prostinká, bez záhad, velmi jasná,
jak vaše veselost, přející všem svůj jas.
Nuž, nepátrejte dál vy všetečnice krásná,
a byť mám rád váš hlas, již mlčte, prosím vás!
Dost vy vším nadšená! Vy s dětinskýma rtoma!
Daleko silněji než Zivot, nevědomá,
svým jemným poutem Smrt přečasto drží nás.
Ó, nechte, nechte jen mé srdce lží se zpíti,
v tůň vašich zřítelnic jak v sen se pohroužiti
a dlouze dřímati ve stínu vašich řas!
Přeložil Svatopluk Kadlec