Semper eadem
Jak vzniká, ptáte se, ten smutek podivný,
jenž se jak moře dme, až skálu zaplaví;
žně srdce našeho když jednou skončeny,
tu žít je zlo, toť všem je známé tajemství
Prost vší je záhady ten bol, jenž povstává
jak vaše veselost pro nepatrnou věc.
Už nepátrejte dál, má krásná zvědavá,
a byť byl sebesladší hlas váš, mlčte přec
Mlčte, vy bláhová již nadchne každý klam,
jste děcko v smíchu svém a víc než Život sám
Smrt pouty jemnými častokrát víže nás
Ó nechte srdce mé se opojiti lží,
ať ve váš krásný zrak jak v sen se pohrouží
a dlouho sladce sní ve stínu vašich řas.
Přeložil Ladislav Quis
