Semper eadem
"Zkad jde k Vám", říkala jste, "divné neveselo,
jež stoupá jako proud v skal černých nahý lem?"
- Když naše srdce již své vinobraní mělo,
je žití zlem! A to je tajnost, známá všem,
toť velmi prostý bol, jenž tajuplným není,
jak také pro všechny váš ples vždy rozkvete.
Nuž, krásko zvědavá, přestaňte pátrat v snění,
a třeba líbezný byl hlas váš, zmlkněte!
Ó, mlčte, neznalá! Vám v duši ples vždy svítí!
a na rtech dětský smích! Víc ještě, nežli žití,
svým poutem tenounkým Smrt často drží nás.
Ó, nechte srdce mé, nechte je lží se zpíti,
jak v krásný sen se v zrak vám krásný ponořiti,
a dlouho dřímati, kde stín je vašich řas!
Přeložil Jaroslav Haasz