Semper eadem
"Odkud k vám přichází," řekla jste, krásná paní,
"Ten smutek stoupavý jak moře ke skále?"
- Když naše srdce už má po svém vinobraní,
Pak zlem je ještě žít! Tajemství známé, hle,
Strast bez mysteria a bolest velmi prostá
A stejně známá všem jak radosti všech vás.
Tož, krásko všetečná, nezpovídejte hosta!
A mlčte, mlčte už, byť sladký byl váš hlas!
Ó mlčte, neznalá! vy vzruchům stále vstříc!
Vy dětský smíchu úst! Než život, ještě víc
Smrt poutem subtilním nejednou jímá nás.
Ó nechte lží se zpít mé srdce, jež se rmoutí,
A v očích překrásných jak ve snách utonouti
A dlouze dřímati ve stínu vašich řas!
Přeložil Vladimír Holan